FANFICTION--NEED YOU (2)

15. července 2013 v 18:40 | Denčí |  Viacdielné FF
Ahojky tak je tu druhý diel Fanfiction-need you tak ako sa vam pači?Zanechajte koment,dufam že sa vam bude pačiť :)tak tu je :

***in Huntington Beach***
"Tak a tady budeme bydlet" ukázal táta na obrovskou prosklenou vilu hned u pláže. Byla obrovská, ale jaksi mě to nebralo. "Tvůj pokoj je celý horní patro." usmála se na mě máma. Zase jsem jen s nezájmem přikývla, vzala jsem si svůj kufr a šla se zabarikádovat do pokoje. Byl obrovský světlý, to asi proto že byly dvě stěny prosklený, a mělo to ještě obrovský balkón. Měla jsem tu vlastní koupelnu a šatnu. Byl tu obrovský psací stůl, postel, pohovka a klavír. Odhodila jsem kufr do kouta a vrhla se hned ke klavíru. Opatrně jsem se ho dotkla, protože jsem se bála, že se mi rozplyne před očima. Když jsem zjistila, že je to opravdický klavír a že se mi to nezdá, začala jsem hrát od Richarda Claydermana - Les Derniers Jours D'Anastasia Kemsky (http://www.youtube.com/watch?v=5ljFl9G8zVg). Hra na klavír mě úplně vtáhla do jiného světa, že jsem si ani nevšimla, že stojí rodiče ve dveřích a poslouchají mě tam.
"Líbí se ti?" zeptal se mě táta, když jsem dohrála.
"Dík" odpověděla jsem a oba se na mě podívali. Pak už jen s úsměvem dolů k sobě.
Když odešli opět jsem začala hrát tu samou skladbu. Byla to taková moje srdcovka. Po dvou hodinách strávených u klavíru jsem se rozhodla prozkoumat celý svůj pokoj. V jedné skříňce jsem našla mikrofony, pár šňůr a papírek, na kterém bylo "VEM TO VŠECHNO S SEBOU DOLŮ, MÁME TAM PRO TEBE JEŠTĚ JEDNO PŘEKVAPENÍ :) S LÁSKOU MÁMA A TÁTA <3". Vzala jsem je s sebou dolů. Rodiče se usmívali od ucha k uchu a máma měla v ruce černý šátek. Podala jsem tátovi šňůry a mikrofony a máma mi zavázala oči. Poté jsme šli někam po schodech dolů. Vůbec jsem netušila že to má ještě jedno podlaží. Když jsme tam konečně došli, sundala mi máma šátek a já nevěřila svým očím. Bylo tam nahrávací studio. Velký nahrávací studio, s dalším klavírem, bubny, kytarou, klávesy. Byla tam ta nejlepší nahrávací technika.
"Toto máš ke svým sedmnáctým narozeninám." řekla máma se širokým úsměvem. A mě z toho úžasu selhal hlas. Ani jsem nevěděla co na to říct. Úplně jsem zapomněla na to, že jsem na ně byla našvaná kvůli stěhování, a objala jsem je. Oba. "Vždyť je mám až za měsíc?!"
"My víme, ale když jsme tě takhle narychlo odtrhli od kamarádů, museli jsme ti to nějak nahradit." řekl táta a pohladil mě po vlasech.
"Děkuji" zamumlala jsem mu do ramene a ještě pevněji je oba objala.
"Nechceš si jít zahrát?" zeptá se mě máma a já se ihned vrhnu ke kytaře.
"Počkat, já neumím hrát na bubny." uvědomila jsem si, když jsem se o ně málem přerazila.
"Já myslím, že určitě najdeš někoho, kdo bude umět hrát na bubny. Necháme tě tu samotnou, jo?" usmál se táta a ruku v ruce s mámou odešel.


zdroj:emblem3-ff.blogspot.sk
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nina nina | 16. července 2013 v 7:40 | Reagovat

super,daj dalšiu!!! :-)  :-D

2 Jenny-Chloe Jenny-Chloe | 9. srpna 2013 v 21:34 | Reagovat

Výborný!:3<3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
:iconthankyouscript1::iconthankyouscript2::iconthankyouscript3: